Lodní deník 2010

Už vyplouvá loď John B.
okamžik malý jen, než poplujem dál
tak nechte mě plout...
Tak už je to zase tady... Vyhnali nás v tuhle nekřesťanskou hodinu, což už se doufáme nebude opakovat. Ovšem někteří z nás se nenechali zpanikařit a tak jsme je k autobusu donesli i s postýlkou. A pak se jelo a stavěly se stany a nakonec nás hodili do vody. Jde to tak rychle, jak jsme čekali. A celý to fotili a že to prej pošlou Eftýpkem nějakýmu webmástrovi. Ale řekněte, co to je za webmástra, když na stránkách nemá jedinou flešovou animaci ani pořádnou gamesku ke stažení...
A propos, Černochu, co to vaříš? Že by špagety? No to asi nebude nic moc, podle tvýho ksichtu soudě :-O

Když jsme připluli k prvnímu jezu
má milá volá, já tady slezu...
Tak to nebyly špagety, byl to segedín... A špagety byly až dneska. Jinak to, co je vidět na prvním obrázku, je klasická pakárna. Jmenuje se to galéra a jindy než po ránu to provozovat prostě nejde.
Dneska se nacvičovalo to, co je pro vodáka nejdůležitější a bez čeho se prostě neobejde: myslíte pádlovat? veslovat? udržet se? Ale ne, nejdůležitější je, umět se pořádně ZVRHNOUT. A když jsme to konečně uměli, mohli jsme si vodu pořádně užít.
Jo, a k večeři byla sekačka s bramborem (tedy, s několika).

Ahoj! Páru tam hoď
ať do pekla se dříve dohrabem... Jo ho ho!!!
Na dráze by řekli, že nastala složitá dopravní situace. My to máme jednodušší - stačí ohlásit, že na řece panovalo takový boží dopuštění, že na něm vůbec nic božího nebylo a tak jsme utekli radši do lesa a pak do města a potom jsme se věnovali nejrůznějším býkárnám. A že to byly býkárny. Býkárny byly spojeny s máčením a proto jsme všichni přežili až do teďka. A co bude k véče, to se teprv dozvíme. Ale prej něco bude.

Dávám sbohem břehům proklatejm
který v drápech má ďábel sám
bílou přídí šalupy My Grave
míří k útesům, který znám.
Na řece byl nával. Prý to není možné, ale asi to možný je, když jsme se tím protlačili. Od návalu jsme si krátce odpočinuli při menu znalců - čočkové polévce a kofole. A pak zase hurá na šlajsnu. Tahle byla v Herbertově, teda asi, protože to nikdo moc přesně nevěděl a webmástr to odhaduje podle tý skluzavky, která se jmenuje taky jinak. Ale co můžete chtít od někoho, kdo má na stránkách vesla.
No a poslední obrázek je věnován sportu znalců - štípání polínek. Znalci vědí a ostatní šklebouni to pochopí, až budou chtít povýšit na praktikanty anebo NedejBože na oucí.
A pro ty, kterým nevadilo polední menu, byla zde večer odměna ve formě leča s uzeninou :-))

Briga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce
nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce.
V noci byla bouřka (u webmástra taky), ráno deštík a pak pohoda. Pohoda - pro ty, kteří to nevědí - spočívá ve spoustě pakáren v lese. Pakárny v lese dělíme na orienťák, motorky, pavouk, sekání na přesnost, postřeh a sběr borůvek. Posledně jmenovaná disciplína se pak projevila večerní vařbou a posledními obrázky. Ahoj!

Pršelo a blejskalo se sedm neděl
Noe nebyl překvapenej, von to věděl...
Já mám kocábku náram- náram- náram-
Já mám kocábku náram- náramnou!
Tak tohle je konečně ono. Typický vodácký počasí, tušíme, že se tomu říká český léto (asi něco jako Český sen). Jak nám říkají, nesmí to vadit vůbec ničemu. Zejména rozcvičce ne. Důležitý poznatek: pakárny v lese se dají dělat za každého počasí. A k tomu baletní vložky na slack-line (pro ty tupouny a zpozdilce vč. webmástra, kteří to nevědí: to je ten placatej provázek, co se po něm chodí). A k tomu různé krátké pakárničky mezi přípravou dřeva. Odpoledne kultůra v podobě návštěvy hradu (Rožmberk) a volna ve městě (pizza, zmrzlina, žvejkačky, klobásky, zmrzlina, pizza,...). K véče jsme se dorazili uzenou rolkou s knedlíky a zelím. A pak vypukla - jako každý večer - beseda u ohně. Beseda u ohně znamená, že se beseduje u ohně až do večerky. Dobrou noc.

Hejbá se to, hejbá
u starýho mlejna
třese se to, třese,
jako šiška v lese
Tak dnešek nás přivítal sluníčkem a teploučkem. Ale že by to na intenzitě pakáren nějak ubralo, tak to teda zas ne. Akorát tomu dnes říkali veselé hry. Sestava veselých her byla dnes takováhle: Slepý kormidelník (není foto, pravděpodobně to vůbec fotit nešlo a když to někdo vyfotil, zbyl po tom jen průhledný film, teda pardon, průhledná paměťová karta, boys), vodní slalom, počítání ovcí, vodicí pes (slepec v lese (tak vodicí pes nebo slepec v lese?!?!)), kuličky a rozličný způsob chůze a zejména pádů na slack-line. Z posledního je vidět, že umíme i létat, i když s rozličnými výrazy v obličejích. Mezi tím a potom jsme se posilovali odhodláním, bojovým duchem, zelnou polévkou s uzeným masem, chléb a hovězím s rajskou omáčkou, knedlíky. Yes, boys. A zítra jedem na Břízky. Good Night.

Loďka je malá, vesla jsou krátký,
poplujem hoši, poplujem zpátky,
či máme plouti dál v zelený háj.
Tak jsme pluli dál, až jsme dopluli... do háj ne, na Břízky. Předtím jsme ale byli posnídali brokev s čajem, marmeládou, chlebem a máslem. Takto posilněni, vyrazili jsme. Plavbou zemdleni, pomazánkou rybí s tatrankou jsme se sytili, aniž by bylo zcela jasné, maže-li se pomazánka na tatranku či obráceně. Také - a zejména - proto, že slunce pálilo tak, že se zdálo býti vrahem. A dorazili jsme, zakotvili, stanů postavili a hrachovky uzeným pojedli. A aj, bylo to dobré. No jak už jsme byli řekli, slunce vrahem bylo. Dobré noci a sladkých snův vespolek.

Poplujem spolu tam dolů tou peřejí,
snad se tvé srdéčko té dálky nebojí,
tam v zátočině je naše chajda malá,
skrytá před světem, jak sis přála...
A tak jsme zabalili a časně ráno - kolem jedenácté - jsme se vydali na vodu. Plutí bylo občas přerušováno Českým Krumlovem, hulákajícím Náčelníkem (stejně jsme mu nerozuměli), vepřovou pomazánkou, krumlovskými jezy, chlebem, vodou, paštikou a nakonec, zřejmě jako bonus, jsme si spluli staveniště. A to, jak sami rádi uznáte, se nestává každý den. Předposlední obrázek ukazuje soustavu nástrojů, používaných při besedách u ohně i mimo něj. Ale - něco tam chybí... Že by nějaké nástroje dechové? Ale klídek, ještě je před námi pár dnů a všechno se může změnit (samozřejmě, k lepšímu).
Katastrofální nadbytek borůvek na povodí jsme řešili borůvkovými knedlíky k večeři. A ke spánku se ukládáme na louce, která nese tradiční vodácký název U Slona vranýho. Čágo vespolek.

Do týhle lodi teče,
nám šplouchá na maják,
my nečekáme vkleče,
až zahalí nás černej mrak.
Slunce bylo dnes mocné (webmástr potvrzuje, bylo mocné i na cyklovýletě po kladensku). Jinak den spočíval ve znamení veselých her zejména ve vodě, ale i v lese. Ráno stavba cvičné hráze (na co jsme se cvičili, zůstává dodnes záhadou). Další atrakce tototo dne: triatlon, vodní slalom, hrůzakruh, skryté obrazy, letecký den, Ariadnina nit, ... K obědu jsme si dali boloňské (ne BULOŇSKÉ!) špagety a k véče meloun - ale né, ten byl k svačině, véča spočívala ve vepřový guláš, houskové knedlíky! Zítra nás čeká balba a přesun na Dívčák. Kdo neví, co to je balba, dozví se zítra.

Přítel náš tady mrtev v kufru leží
Jo hó! Hned mi nalejte rum!
Ďábel sám svoje černý drápy ježí
Jo hó! Hned mi nalejte rum!
Tak v tomhle ďábelském počasí by si snad nenechal rum nalít ani legendární Honza Stříbrný alias jednonohý John Silver. Jak nám vypravovali dědeček s babičkou, byl prý o něm kdysi dávno v televizi nějaký seriál. Ale to se odehrávalo v těch divných dobách, kdy televize nebyla ani barevná, ani hádéčková, ba ani třídéčková. Takže kdoví, jak to vlastně tenkrát bylo.
Jinak všechno proběhlo úplně v pohodě, cestou jsme se máčeli velmi a na Dívčák dorazili v pořádku záhy. Na záběrech z cesty jsou naprosto unikátní obrázky 2, 3 a částečně (z poloviny) i 4. Čím? Znalci vědí a vám ostatním to prozradíme: poprvé je zde ve volné přírodě zachycen rudý břichouš (to je to na pravé straně!). Co je to rudý břichouš? Viz slovník!
Obrázek 5 je zase unikátní zobrazením konzumace budapešťské pomazánky. K večeři byla čína a pak proběhl nácvik bezdomovectví, tj. spaní v lese pod širákem. Jo ho ho.

My najdeme tu ďábla loď, ta musí ke dnu jít,
pak ukáže nám Bismarck, jak umí vodu pít,
na pozdrav stačí poslat pod ponor něco rour,
a pak z křižníku Bismarck zbude jenom vor.
Po přechrupnutí v lese byl dnešek ve znamení vodních her máčecích. Ale pak jsme zjistili, že nám pomalu docházejí peníze a Černoch sveřepě odmítá dávat na dluh. A tak, pokud jsme chtěli dosáhnout na buřtguláš (poledne), případně i na karbanátek s kaší a nedejpámbu i s okurkou (večer), nezbývalo nám nic jiného, než se pustit do rýžování zlata. To se zadařilo a nugety hned putovaly keťasovi do váčku ;-O
Další obrázek znázorňuje nějaký zvěřinec, asi.
Večer jsme konečně měli možnost předvést se na kontinentálním superfinále Vltavské kvákalky 2010. Nakonec, proč bychom vás o ten zážitek měli připravit. Tak tady jsou: Vydry, All Star, Hunters a Oucí!
No a v noci vypukla noční (to dá rozum) hra, která teď už asi neprobíhá.

Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil,
vím, že cesta má konec už má,
tak nechte mě plout, tak nechte mě plout,...
sil už málo mám, tak nechte mě plout.
Všechno má svůj konec, jen jitrnice dva - jak říkával webmástrův dědeček. Je tady poslední den, teda úplně poslední zase není, ale úplně předposlední taky ne. Silnější povahy se radují, slabší pláčí. A protože večer bude závěrečný oheň, tak jsme si dali místo rozcvičky samosběr dřeva. Šéfkuchař (obr 4) nás uctil tradiční závěrečnou svíčkovou (obr 4 a 5) a poté jsme pracně navršili hranici, kterou jsme po chvíli zase zapálili (obr. 8). To je ten koloběh života. Následovalo vyhlášení vítězů (obr. 9 až 12) a předání cen (obr. 13), beseda u ohně a spánek (obr. 14, 15).
Zítra nás čeká balba, plavba do Boršova a poté plavba autobusem do Prahy. Tak zatím čágo.

Jen tři kříže z bílýho kamení
jsem jim do písku poskládal,
slzy v očích měl a v ruce znavený,
lodní deník a v něm, co jsem psal...
Tak, a je to.
V Boršově byla slíbená balba, smažák (skutečně!) a teď se plavíme autobusem do Prahy.
Je to těžké, zvlášť, když zase budeme muset:

1. Naučit se jíst vidličkou a nožem (žejo, pane Jandys?!?!).
2. Naučit se jíst vidličkou a nožem z talířů, ne z ešusu.
3. Koupání (jakkoli nedobrovolné) ve vaně nenazývat cvakošem.
4. Šéfy/učitele/vychovatele/rodiče nenazývat Náčelníkem (i zde existují výjimky, že, Náčelníku...).
5. Před obědem/večeří nenaštípat tři polínka.
6. Nedostat hlad teprve na povel mináž!!!
7. Běžné denní činnosti nenazývat pakárnou, ani pakárnou v lese, natožpak veselou hrou.
8. Považovat za běžný občanský pozdrav Dobrý den, nikoli Čágo

Je toho ještě víc, na co se budem muset zvyknout. Ale tak docela si neodvykneme, co kdyby se nám to příští rok hodilo?!?!
Jo, a webmástrovi se to taky líbilo, i když na dálku a tedy virtuálně. Díky.
Tak Čágo.

Do Prahy přijedeme podle plánu, tedy mezi 20.30 - 21.30 k jižní (nákladní) vrátnici ČT.

Lodní deník

Vltava 2010